16. května 2011
Sobotní ráno,půl osmá.. Po předešlých domluvách a spekulacích jsme já,Kondor a Jirka Frajtág naložili kola, DVAKRÁT zavolali Voskovi,kterej sliboval že pojede,ale list se prý podle očitých svědků protáhl do pozdních ranních hodin,tudíž na kolo a kámoše nebylo ani pomyšlení,a vyrazili na maraton,který nikdo z nás doposud neabsolvoval..
Cesta v poho,do Plzeňského Sportareálu na pomezí Doudlevce a Slovan jsme dorazili kolem třičtvrtě na devět."Tak se jdeme přihlásit,ne?" Jo.šli jsme..Ovšem překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat..Pořadatel závodu nám totiž sdělil,že už pro nás ani číslo ani čip nemá,a abychom prý absolvovali šedesáti kilometrovou trať bez čísel..
Zklamání jsme vykompenzovali gulášovou polévkou,trošku se rozjezdili a v deset vyrazili na trať. Průjezd areálem plzeňské škodovky byl famozní,neboť zaměstnanci právě obědvali,převážně venku,takže o výkřiky typu "přidej!" nebo "jeď"! povzbudili nejednoho závodníka,a to proto,že měl před sebou ještě nějakých 57 kilometrů.
Asi na osmém kilometru nás dohnali závodníci jedoucí krátkou..Hučení plášťů bylo ohromující a když se kolem prohnala skupina asi osmi vedoucích závodníků,nechal se Kondor mnou dojet,aby mi sdělil,že si v první chvíli myslel,že ho předjíždím já...Dobrej vtípek,ne? :-)
Na hrad Radyň jsme dorazili,vyčerpání nebylo nijak veliké,pár fotek od paní se prý moc nepovedlo,neboť jsme rozmazaní,tak navrhuji z těchto fotek udělat jednu ve 3D..
Sjezd z Radyně - pecka.Těžkej,technicky náročnej,rychlej a do toho sjíždění kamenných schodů..Paráda..Tam mi Kondor nic říct nemoh,nýbrž jel za mnou.. :-)
Další část tratě vedla třeba i zámeckým parkem na Kozlu,pak hezká cestička lesem s kořeny,které dávali pořádně zabrat, defekt zadní duše na mém kole,který při foukání přešel k vážnějšímu defektu - utržený ventilek a výměna duše,(což myslím při dodržení správného technologického postupu foukání duše nemuselo být,viď Jiří),a úzké pěšinky mezi stromy v okolí Šťáhlav..
Na poslední občerstvovačce jsem do sebe kopnul dva jonťáky a vyrazil dál v domění,že mí spolupoutníci také pochopí,že je to poslední možnost nebýt poslední.Zmýlil jsem se..Šátečky a jiné sladké pochutiny zvítězily nad výsledkovou listinou..A když mě předjížděl kluk s holkou ,které jsem měl už dávno za sebou,a klučina mi s vítězoslavným úsměvem sděloval: "Ty dva ještě papají"! pěnila se ve mě krev..Pak dorazili,ještě přežvykujíc..Nutno dodat,že uprchlíky jsme nejen dojeli ale i předjeli,jako ještě několik dalších..
Tři kilometry před cílem mi tachometr ukázal,že už mám být v cíli..Ještě jsme museli počkat..
Průjezd cílem,občerstvení,na dráze se proháněli bruslařky,nějaký to pivko,v šest u Hadamů,tlačenka,pivko,únava..
Takový byl Škoda bike 2011...